THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Znáte „rejži v krvi“? Znáte všechny ty starý thrashový party z 80. let, jejichž kouzlo se teď snaží na svých deskách oživovat lecjaká parta nostalgiků nejen ve Skandinávii? Znáte The Haunted, Carnal Forge, staré Constructdead? Jo? Fajn – přidejte si k nim tedy jméno Denata. Ne, to není nová zubní pasta, ačkoli to tak zní. Je to prostě trio Švédů, kteří nehorázně vykrádají první desky Slayer, Kreator a Infernäl Mäjesty. Z oněch výše jmenovaných novothrasherů jsou Denata naprosto a úplně bezkonkurenčně nejvíc old school. Ani se snad nepokusili o moderní zvuk. Vlak smrti s sebou veze 11 pasažérů se známými jmény – Go To Hell, Pentagram, Slaughter Machine, The Funeral, Hellish Surgery… nechytá vás taky ta stařecká nostalgie? Deska má dokonce snad ještě kratší stopáž než „rejže v krvi“ – cca 28 minut. Po vyslechnutí strašidelného klávesového intra prostě spustí parní mašina zaklínací takty a rychlovky ve stylu hybridu mezi Show No Mercy a Endless Pain s typicky skandinávsky řvavým vokálem. Skutečně od této nové desky, vyšlé koncem roku 2001, nečekejte riff ani rytmus mladší, než jaké se rodily před rokem 1985. Baví-li vás naslouchat textařským perlám typu „let all evil gather a virgin shall burn!“ tak prosím, poslužte si… Fajn, nechme toho… prostě z téhle kapely nové thrashové hvězdy nebudou, každá z jmenovaných desek, jež posloužily Denata za vzor, byly lepší, ale popravdě řečeno – thrash je to stejně jako prase a chcete-li novou desku ve starém kabátě, Denata jsou ti praví. Takže jupí, navlékněte starou džínsku, stahováky, šátek s lebkama na hlavu a jedem: A power that you can´t fight, Deathtrain will arrive tonight. Will you die can´t you say, conductor has just passed away. DEATHTRAIN!!! A jedeme – jupíí… The reaper waits for you at a platform full od dead bodies and crawling worms… Hele kluci, jak se to hraje to géčko?
7 / 10
1. Intro
2. Deathtrain
3. 1349
4. Slaughter Machine
5. The Black Lodge
6. Pentagram
7. Go To Hell
8. Three Fingers
9. Upon The Hill
10. The Funeral
11. Hellish Surgery
12. Kill Your Roots
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.